DOPRAVA ZDARMA
OD 1000 KČ

Zuzka Pallas: „Bohyně je v každé z nás"

 

Zuzko, předně moc děkuji, že jsi nám věnovala svůj čas. Jsi neuvěřitelně barevná osobnost s mnoha zájmy. Ale především jsi
umělkyně a designérka. Jaká byla tvoje cesta k designu a návrhářství? Co nebo kdo tě na cestě ovlivnil? A pamatuješ si, co prvního jsi ušila?

Předem moc děkuju za oslovení a tomu moci se stát osobností měsíce února. Ještě pořád mi to přijde neuvěřitelné.  
K designu a návrhářství byla vlastně, přes pár zatáček, přímá cesta. Už jako dítě jsem designovala různé domečky pro plyšáky, vystřihovala si, kreslila, tvořila. Stačilo mi dát omalovánky a hezké fixy a celý den jste o mně nevěděli :D:D. Ale teď vážně, bavilo mě to od mala. Všechno jsem okamžitě viděla barevně jako obrazy. Dodneška vidím věci v obrazech a někdy až moc :D:D. Po základní škole jsem se rozhodovala mezi medicínou a nějakou kreativní školou. Dvě na první pohled nesourodé věci, které ale propojuje myšlenka toho, že jsem vždycky chtěla pracovat s lidmi a moci jim pomoc. Jen jsem si nějak neuměla představit, že jediné barvy, které na medicíně použiju, budou zvýrazňovače :D.
Moje první odbočka na cestě byla střední škola se zaměřením na textilní výtvarnictví. Přece nebudu dělat jenom oblečení a tak jsem šla zkusit vyrábět textilní hračky, plést košíky či kreslit. Po roce mi došlo, že mě přeci jenom víc lákají ty oděvy a že se jim chci věnovat do hloubky. A tak jsem po roce šla znovu do prváku. Podala jsem si žádost na střední průmyslovou školu oděvní, obor oděvnictví. Že je nějaké návrhářství na střední škole jsem vůbec nevěděla, ale do budoucna tahle volba byla pro mě plus. A tak jsem psala další kapitolu svého života. Vysoká pro mě byla obrovské přání, jenže jsem věděla kolik taková „sranda“ stojí a byla připravena jít pracovat. Nakonec se povedlo a já děkuju svým rodičům, že se ty další tři roky uskromnili, abych já mohla studovat svůj sen. Nastoupila jsem na vysokou školu oděvního a textilního návrhářství v Liberci. A byla to obrovská zkušenost! Nejen, že jsem tu zúročila vědomosti techničtějšího rázu ze střední školy, ale naučili jsme se tu nejen jak navrhovat kolekci a dovést ji do reálné části, ale jelikož částí bylo i návrhářství textilu. Naučila jsem se různým technikám. Třeba tkaní na takovém dřevěném stavu, co znáte z pohádek, jak za ním sedí nějaká babička :D, obrovské nástěnné tapisérie (což trvalo neuvěřitelně hodně hodin), až po tkaní vlastní látky na klasickém tkacím stavu asi o 14.000 nitích v dostavě. Neminulo nás ani pletení, barvení či další jiné techniky. Nelituju jediné hodiny, ale bylo jich opravdu mnoho.

Kdo mě na cestě ovlivnil? Hm, to je zajímavá otázka. Když jsem jezdila na prázdniny k babičce, tak u ní jsem si různě tvořila a naučila mě háčkovat a taky mi ukázala vyšívání mé maminky. Měla to tak krásně uložené, bavlnky seřazené. Říkala jsem si, že jednou bych taky chtěla mít něco takového svého. Nemám v tom tak hezký pořádek :D, ale mám svůj koutek na šití. A brzy první malý ateliér. A malý spoiler, moje mamka neumí šít, promiň mami, ale vyšívá krásně. Prý moje prababička, paní Pallasová byla vyučená švadlenka, takže třeba jsou kořeny tam.

Pamatuješ si na první zakázku? Co to bylo? O kterých šatech, které jsi navrhla si myslíš, že jsou nejkrásnější?

Zajímavá otázka k zamyšlení. Úplně první zakázka? Rozhodně mezi moje první zákaznice patřily kamarádky a tenkrát letěly takové ty obrovské tylové sukně na gumu v pase. Tak možná to :D:D:D. A já děkuju každému jednomu člověku, který mi kdy dal důvěru a nechal si něco ušít. Je to odvaha!
Mezi nejoblíbenější oděvy patří moje bakalářská kolekce. Pořád mi přijde neuvěřitelně nadčasová a krásná, kdyby mi byla, nosila bych ji. Krásně se tam snoubí všechny moje myšlenky kdy sem se zaměřila na siluetu, ženskost a použila sportovní a outdoorové materiály na čistě dámskou, elegantní kolekci. Všechno nemá jedno určené použití.

 

 

Jak ses dostala k práci kostymérky? Co je přesně náplní tvé práce a jak vypadá pracovní den na TV NOVA? Jak velké slovo máš ty a jak do výběru oblečení zasahují moderátoři? Nechají si poradit?

To takhle začnete chodit na střední školu s holkou, co se stane vaší kamarádkou. A ona vám o pár let později zavolá, jestli nechci zkusit práci u nich, na výpomoc. Tak jsem to zkusit šla a teď už jsem tam skoro 4 roky. Náplň práce je široká. 

Připravujete varianty a barevné kombinace na celý týden, praní a žehlení prádla, čistírna, sklad, jemné krejčovské úpravy a spoustu dalších činností. Když ráno přijdu do práce, tak si dám snídani :D. A pak co je třeba. Dám prát pračku, začnou chodit moderátoři a redaktoři na jejich relaci. Podáte správné šaty na ten den, punčocháče, vyberete společně lodičky a náušnice. 

Chystáte každého do posledního detailu. Někdy vám do toho přijdou nový redaktoři, kterým musíte říct, jak se oblékat na kameru, dát jim základní šatník. Zkrátit jim narychlo kalhoty, protože jedou za dvě hodiny do senátu. Někdy jsou ty dny neuvěřitelně plné a někdy je to víc v klidu. Ale i po tolika letech mě dokáže pořád něco překvapit.
Každé oddělení má svého supervizora, který určuje, co se aktuálně bude nosit. Dělá základní šatníky všem a my pak dle těchto preferencí stavíme šatníky, aby to fungovalo na kameře a ve studiu. Takže to má svá pravidla, které musíme respektovat. Přípravy se dělají dopředu a ty ještě kontroluje moje nadřízená. Pokud není naléhavá situace, kdy musíme reagovat hned. Každý moderátor má svůj šatník a z toho se mu vybírá. Pokud náhodou nemá den, tak jsme jenom lidi a samozřejmě se domluvíme.

Vím o tobě, že chodíš i "čistit" šatníky a pomáháš při nákupech a tvoření smysluplných a nadčasových šatníků. Máš nějaké tipy, kterých by se člověk měl držet, když čistí šatník a jakým věcem se vyhnout?

Ano, to jsem začala dělat na základě toho, že i pro Novu chodím s lidmi na nákupy a nějak se to osvědčilo a začali se na to ptát kamarádi a další.
Popravdě, pokud mám jít na nákup pro sebe, tak mě to úplně nebaví, ale pokud mám jít pro někoho, stává se to pro mě hrou. A tak se snažím, aby to bavilo i druhé.
Když čistíte šatník, je dobré si předtím ujasnit, kdo jste, jaké věci vás baví a jak se chcete prezentovat. Je fajn si i poskládat moodboard toho, co se vám líbí, kam chcete mířit a utřídit i oblíbené barvy. Pokud máte nějaký rámec, tak si nanosíte všechny věci na hromadu. Je to nejlepší. Zabere to nějaký čas, ano, ale uvidíte, kolik toho ve skutečnosti máte a zda je to skutečně potřeba.
Když čistíte šatník, je třeba mít před očima váš koncept. Zda vám to ještě padne a sentiment stranou! Nikdy byste nic nevytřídili. Pozvěte si třeba kamarádku, bude mít určitě méně slitování. Určitě je dobré mít v šatníku základní kousky na kterých stavíte a ty pak můžete doplnit o nějaké další. Třeba i o nějaký kousek, který není úplně „váš“, ale vynosíte ho. Vezměte ho. Všechno nemusí být uhlazené a oblékání je hra. Hlavně a moc hezky prosím si to nekupujte jenom proto, že to bylo ve slevě. Někdy vám slevy můžou pomoci k něčemu vysněnému, ale když jsem čistila šatník u kamaráda a u 5 věci mi na otázku: „Proč to máš a nosíš to?“, většinou odpověděl: „Nevím, bylo to ve slevě.“, mám pak chuť nebýt milá :D.
Taky nemusíte hned vyřadit všechno, jenom proto, že už se vám to nelíbí. Snažte se z toho, co máte poskládat základ a ten si postupně obměňovat a doplňovat. A na co rozhodně nezapomeňte je kvalitní spodní prádlo!

Tohle je moje bakalářská práce. Mým snem bylo ji dělat na„normální” ženy, což mi tenkrát úplně neprošlo, tak jsem aspoň po skončení studií vzala pár kamarádek a na těch si to nafotila. Chtěla jsem co nejrůznější ženy a myslím, že se to docela povedlo. Holky měly svatou trpělivost, bylo děsné horko a fotili jsme na přímém slunci.

Tohle jsou svatební šaty asi s nejdelší vlečkou, co jsem dělala. Nevěsta v nich byla celý den :) A tenhle krásný prostor si užiju letos ještě na další svatbě.

 

Kromě návrhářství také koordinuješ svatby, jaká cesta tě k tomu vedla? Kolik svateb máš již za sebou a co tě čeká letos? Máš v tomto ohledu nějaké přání?

K tomuhle jsem přišla jako slepý k houslím. Vlastně jako k většině skvělých věcí a lidí v mém životě. Jelikož mě obrovsky baví organizování a design celkově. Nikdy jsem nedokázala jen tak sedět a nic nedělat. A tak jsem tu a tam někomu pomohla nějaké věci dotáhnout a bavilo mě to víc a víc a pak přišla věta, že bych to měla dělat. Jenže mi to přišlo jako pár drobností a ne jako skutečná práce. Teď bych si nejradši zakryla oči a schovala se. Práce nemusí být totiž za trest, ale jako práce nám vlastně připadat nemusí. To máme jen my v hlavě. To se taky učím a tak jsem se rozhodla to zkusit.
Baví mě neuvěřitelně ta atmosféra svateb, láska a laskavost všude kolem. Ty EMOCE. A jelikož si přeji ve své práci pozitivně ovlivňovat lidi, svatby jsou k tomu dalším skvělým krokem. Letos jich pár mám.
Moje přání je, aby byli všichni s mojí prací spokojení, pomohlo jim to se na sebe podívat jinýma očima a užít si to bez nervů, a aby věděli, že někdo stojí za nimi a vyřeší to. Aby si každý mohl užít tu svoji pohádku. A pro sebe bych si přála, aby mě to dělalo šťastnou, a abych si postavila kolem sebe skvělý a spolehlivý team.

 

 

 

První svatebky, kde jsem nad tím přemýšlela víc a trochu jinak a dají se rozdělit na tři různé kousky s ty nosit osobitně zvlášť. Což je teď už u mě docela tradiční :)

A jedny těhotenské šaty, kterou jsou dvojitou výzvou. Skoro do finále nevíte, jak se bříško vykulí. Rozhodují tu dny. Proto svatební šaty většinou odevzdávám, co nejpozději to jde. (Foto: Milan Mikula)

 

Vím, že sis splnila sen a ilustrovala jsi i knihu. Jak ses k ilustrátorství dostala? A chtěla bys v tom pokračovat?

Ano, to byl takový malý velký milý sen. Nikdy jsem si nemyslela, že bůh ví jak kreslím či maluji, ale bavilo mě to. A vždycky jsem si říkala, aspoň malinkou výstavu někde. Třeba jen tři obrazy. Ale knihu jsem si snad nikdy nepředstavila.
Jednou jsem se bavila s kamarádem, co psal knihu, že mu ji budu ilustrovat, když ji dopíše. Jen tak mezi řečí. A on pak přišel s tím, že mě chce. A já teda kývla oficiálně. Obálka a ilustrace. Co sakra budu dělat? Jak se to dělá? Mnoho otázek mi běželo hlavou, ale je to venku a myslím, že se to povedlo a já jsem nemírně ráda, že jsem mohla. A že jsem měla autorovu naprostou důvěru, i když nemohl tušit, jak to vyjde. A díky tomu jsem já mohla pomoc dál. Jsem za to velmi vděčná.
Chtěla bych si to ještě zkusit. V hlavě pár nápadů nosím.

Jeden vršek a tři různé sukně. Základní sukně byla s rozparkem přes kterou šla sukně šifónová, která byla bez rozparku a dělala první dojem. Po obřadu šla sukně dolů a na večer byla červená sukně :)

 

Aktivně cvičíš a nebojíš se ani velké činky, vlastně tak jsme se i seznámily, na Koulím kempu, kde jsme 4 dny společně cvičily. Krom Koule, jaké máš ráda sporty a jak relaxuješ? Jak si představuješ svůj ideální den? Co bys během něj dělala?

Velká činka je láska. V železu a vahách jsem našla útočiště a klid pro hlavu. A to, jak to formuluje tělo, je velmi příjemný benefit. Když můžu, tak se učím vzpírat. Dokonalé propojení velké činky, síly, ale i dynamiky a naprostého soustředění. Ale ještě mnoho hodin tréninku přede mnou. Rozhodně jako další lásku bych zařadila běh. A právě běh bych označila i jako relax. Dokonale si utřídím myšlenky a odpočinu si.  A když nemůžu, tak chodím a učím se vnímat každý krok. Jinak relax není úplně moje nejsilnější stránka. Ale pracuju na tom, protože je to třeba.
Ideální den? V létě nebo v zimě? :D
Určitě by mu neměl chybět brunch, procházka, nebe, studená voda a smích.
Umím si představit vyjet někam mimo Prahu, dát si výšlap někam, večerní koupel venku a přespat v autě a ráno si dát ten nejlepší brunch v kufru auta.

 

Téma našeho měsíce je zdravá sebeláska. Ty sami jsi ztělesněním sebevědomé a silné ženy. Narodila ses tak nebo k tomu vedla
složitější cesta? Co ti na té cestě nejvíce pomohlo a co byla "ztráta času" nebo slepá ulička?

Děkuju, že mě tak vidíš. Mně přijde, že jsem pořád na cestě a občas moje sebevědomí kulhá někde za mnou. Tohle je obrovské téma. Uvědomění toho, že jsme na to sami a jen my sami si můžeme ve skutečnosti pomoc. Je silné. Většinu strachů a přesvědčení máme v hlavě. A taky tam máme to hezké. A vědomí toho, že každý trend se nelíbí každému, je fajn. Když se budeme přijímat my sami, přesně takoví jací jsme, dělat z našich mindráků přednosti nebo se s tím jen naučíme pracovat, to je možná cesta.
Jak dlouho vydrží ten pocit, když vám někdo řekne, že jste sexy vůči pocitu, který ze sebe budeme mít sami? Někdy vás pochvala okolí popostrčí a ukáže vám, jak se na sebe podívat. Zkusit to jejich očima a koukat na ně, jak koukají na někoho, kdo se jim líbí. Na vás.
Proto si občas stoupnu nahá před zrcadlo a pochválím se. Jo, budete si připadat jako blázni a přijde vám to blbý, ale co už. Někdy si pochválíte tohle a jindy tohle. A je moc dobře, když na sobě pracujeme, ale někdy si dejte i tu pochvalu, jo?
Občas se snažím vystoupit z řady právě kvůli tomu jaká jsem. Protože v tom mám určitou sílu. Nejsem dokonalá, nemám ani míry modelky, dlouho jsem si myslela, že mě mají lidi rádi jen kvůli tomu, jak vypadám a že když budu hubenější, budou mě mít radši. Jakej bullshit. Lidi kolem mě tu jsou právě proto, kdo jsem. A když se cítím já fajn, mají ze mě ten pocit i oni. Udělejte ze sebe svoji nejlepší přítelkyni. Buďte odvážné.
A když nemáš svůj den, nezapomeň, je to jen den vůči těm ostatním. A pokud se ti na sobě něco nelíbí, ty jediná/ý s tím můžeš něco udělat. Tak si pro to jdi!

 

Kam vyrážíš nejradši sama na rande? Máš nějaká oblíbená místa nebo i objevuješ?

Kamkoliv. Nemám strach jít se sebou kamkoliv. Když cítím, že chci být sama, tak jsem. Už to klidně řeknu i okolí a nevymlouvám se. Nejradši ale asi chodím do kina. Nikdo si nechce povídat, nejí mi popcorn, můžu brečet a smát se kdykoliv a je to i taková zašívárna. Vypnete telefon a jste si tam.
Jako takovou výzvu jsem si pro letošek dala někam vycestovat sama. Ještě nevím, jestli to bude tady u nás nebo zahraničí, ale myslím, že je fajn se otestovat.
Berte sami sebe na rande. Je to skvělý. I třeba kafe, které si vypijete ve vaší oblíbené kavárně.Ideálně, když u toho nebudete na telefonu, jen hudba ve sluchátkách. ALE budete tam. Koukat a vnímat (se).

Je něco co bys ráda předala další ženám, které se odhodlávají pustit se do svého projektu nebo třeba se vydat za svým srdcem a dělat práci, která je naplňuje?

Sama se všechno teprve učím. Musíte si najít cíl a silné proč. A to vás pak povede dopředu.
Nemusí to být jen tvrdá práce, ale klidně to může být činnost, kterou děláte s lehkostí. Dělejte malé krůčky dopředu. Jeden za druhým. Moc nekoukejte zpět a moc daleko. To vás akorát vyděsí. Já už to chtěla tolikrát vzdát, protože jsem perfekcionista a chtěla jsem mít všechno hned. Ale to mě právě akorát stáhlo zpět. Letos jsem si dala šanci to dělat jinak, a když to nepůjde, místo v Lidlu snad budou mít.
Zkuste to, protože vás vždycky bude víc mrzet, to, co by kdyby. A budete si moci říct, aspoň jsem to zkusila. Protože jenom když to zkusíte, zjistíte. A pokud něco chcete a srdce vás k tomu táhne, věřte a jděte tomu naproti. Držím nám všem palce! 

 

Od Vánoc testuješ síťovky na běžné nošení a společně s námi vymýšlíš další nápady, jak je využít pro nevěsty či na rozlučky. Jaký je vlastně tvůj vztah k síťovkám? 

Velmi kladný (smích), moc mě baví to komplexní využití, a že lze síťovku z malého balíčku vytáhnout na obrovskou tašku, která pojme metry látky nebo několik lahví prosecca. A rozhodně mi je blízké, že je zero waste a jejím opětovným nošením nepotřebuji zbytečné plastové tašky. V březnu mě čeká první rozlučka se svobodou pro nevěstu, které organizuji svatbu a síťovky použiji při kreativní části akce. Každá s děvčat si budeme moct síťovku nazdobit podle vlastních představ. 

 

Zuzko, díky moc za rozhovor a hodně štěstí na tvé cestě za sny.

(Za Českou Síťovku: Kristina)

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení